Veselých historek spojených s vínem je skutečně mnoho, například ta s bezdomovcem, jak jel autobusem, byl silně cítit alkoholem i špínou, na tváři a krku měl stopy od rtěnky a lahev mu trčela z kapsy potrhaného kabátu. Posadil se na volné místo vedle kněze. Vytáhl z kapsy noviny a začetl se. Po chvíli se obrátil na kněze a zeptal se: „Otče, co způsobuje kornatění tepen?“ Farář se zamračil, odsuzujícím pohledem přejel muže od hlavy k patě a s vážnou tváří, naléhavým hlasem odpověděl: „Nezřízený život, obcování s lehkými ženami, špatná životospráva, pohrdání bohem i bližními svými!“ Bezdomovec nic neřekl a pokračoval ve čtení. Farář mu po chvíli položil otázku: „Jak dlouho trpíš artritidou, synu?“ „Netrpím, otče; jen čtu v novinách, že papež ji má pokročilou,“ odpověděl podnapilý bezdomovec.

Ale mám jednu osobní. Můj přítel se rozvedl a přes seznamku si našel čerstvou slečnu přiměřeného věku. Scházeli se stále častěji, až se po roce rozhodl, že jí tedy učiní nabídku. Ona to tušila. Jeli natěšeni v podvečer do restaurace každý svým autem a na rohu dvou ulic do sebe narazili v docela velké rychlosti. Šance, že se taková nehoda stane, byla snad jedna z bilionu, ale stalo se to. Auta vyvázla ze střetu poněkud poničená. Když se vzájemně ujistili, že se ale ani jednomu z nich vůbec nic nestalo, pravděpodobně díky zapnutým bezpečnostním pásům, objali se a vyznali si lásku, a přítel požádal o ruku. Slečna přijala. Museli to zapít. „Mám sebou lahev vína,“ řekl, „pro případ, kdybychom šli potom k tobě.“ Otevřel ji a dal slečně přednost, jak se na gentlemana sluší. Měla žízeň a pocit štěstí, naději ze společné budoucnosti a jistotu let příštích. Absence skleniček nevadila. Dala si notný doušek a podala lahev příteli. S přípitkem poněkud váhal. Zeptala se: „Nenapiješ se na naši budoucnost, milý?“ Řekl: „Počkám ještě chvíli, než přijede policie a dá nám fouknout…“